Na zahradě někdejší Sekalovy vily na ulici Jandáskově 171/57 směrem do Soběšic desítky let stál tichý svědek historie – hraniční kámen s erbem a torzem figury. Byl zapsán jako nemovitá kulturní památka v katalogu Národního památkového ústavu a označoval historickou hranici mezi Řečkovicemi a Jehnicemi (pod které tehdy Mokrá Hora spadala). Památka byla dobře viditelná z ulice, stála u plotu a pro místní obyvatele byla samozřejmou součástí Mokré Hory i živým odkazem na bohatou historii našeho kraje. Dle dostupných informací ale kámen původně stával v blízkosti Ponávky, tam kde je podjezd pod nynější železniční tratí a po výstavbě vily ve 30. letech 20. století byl přemístěn právě dojejí zahrady.
Památka byla zajímavá nejen svou funkcí a umístěním, ale také původem. Erb na kameni patřil Františku Markvartovi Emanuelovi Závišovi z Osenic – císařskému radovi a moravskému zemskému písaři, který v roce 1711 vlastnil jehnické panství. Právě do tohoto roku se datuje i vznik samotného kamene. Ten byl navíc dekorativní – nešlo o obyčejný hraničník, ale o kámen s erbem, na němž byla posazena socha – torzo figury, takže v zahradě působil téměř jako plastika. Prakticky sestával ze dvou částí, které byly snad vlivem času v určité fázi od sebe odděleny.
Dlouho se mezi místními tradovala pověst, že jde o pozůstatek pomníčku, který nechala postavit francouzská hraběnka na památku syna padlého u Slavkova. I když to není historicky doloženo, i takový příběh vytváří pouto mezi místem a lidmi.
Dnes však na pozemku žádný hraniční kámen není. Ten byl sice později přemístěn z původního stanoviště hlouběji do zahrady, aby se předešlo jeho poškození při rekonstrukci ulice nebo kácení stromu. Po následném prodeji domu a zahrady developerovi však po něm zůstaly jen stopy v hlíně.
Původní majitelé potvrdili, že kámen byl součástí nemovitosti a při prodeji byla novému vlastníkovi předána i příslušná dokumentace. Přesto nový vlastník tvrdí, že o ničem neví – a když už, prý tam byly „nějaké dva kameny“. Není však jasné, zda byl odstraněn úmyslně, z nedbalosti či z nedorozumění. Jedno je ale jisté – s kulturní památkou bylo naloženo neodpovědně. Přitom jakékoli její poškození či odstranění je v rozporu se zákonem a může zakládat trestní odpovědnost.
Obyvatelé Mokré Hory, kterým není osud jejich čtvrti lhostejný, po kameni pátrají a snaží se zjistit, kam zmizel. Kontaktovali různé osoby zapojené do předání domu, odpovědi jsou však neurčité a přenášejí odpovědnost dál. Objevují se i spekulace, že kámen mohli odnést dělníci ubytovaní na pozemku – nic z toho ale není potvrzeno.
Zmizení kamene je smutným příkladem toho, co se stane, když kulturní dědictví narazí na neúctu, lhostejnost nebo komerční zájmy. Každé místo má svůj příběh – a každá památka, i takto „malá“, jako kámen v zahradě, je jeho nedílnou součástí. S jejich ztrátou mizí i kus naší společné identity.
Přesto doufáme, že se kámen ještě najde. Že se ozve někdo, kdo ví, kde skončil, a že jej bude možné vrátit tam, kam patří – nejlépe na veřejně přístupné místo, kde bude dál připomínat minulost Mokré Hory a spojovat nás s ní. Pokud máte o osudu kamene jakékoliv informace, napište nám na staud@zdravereckovice.cz. Každá stopa může pomoci. Fotografie byla převzata z webu Národního památkového ústavu.